Turecký deník - zápisky z Antálie 4
Tito muži se utkali se třech disciplínách. První z nich byla pití piva brčkem v poloze kliku a po té co nejrychleji, tedy jako první, nafouknout balonek, tak aby prasknul. Vyhrál Valerij. Druhá disciplína spočívala v břišním tanci se šátkem se zlatými penízky okolo boků. Vyhrál Yüksel, můj muž a nutno dodat, že si to opravdu zasloužil – při vyhlašování vítěze šlo o to, kdo dostane co největší potlesk a dámy za námi se opravdu činily, některé řvaly „Yüksel!“, jedna dokonce „Tarzan!“. Nakonec vyhrál i třetí disciplínu spočívající v krátké scénce, v níž muži ukázali, zda si ze sebe umí udělat legraci. To už řvaly jméno mého muže i další ženy. Chápu je, vždycky jsem věděla, že hledám muže, který mne bude umět rozesmát a to tedy můj muž 100% splňuje. Není to žádný prvoplánový krasavec či Belmondo, ale zkrátka má cosi v sobě. Teď už vím, že je to šarm :).
Nikdy v životě jsem toho nenaplavala tolik jako tady. Dokonce bych si o sobě ani nedovolila tvrdit, že umím plavat. Jako dítě jsem se na kdysi díky „velmi zdatné“ plavčici topila na plaveckém výcviku a od té doby mám strach z jakékoliv hloubky – obrázek těch před mýma očima mizejících dlaždiček asi nikdy nezapomenu. I z toho důvodu jsem vždy chtěla k moři, kde je hloubka velmi pozvolná, což se tedy o Antálii příliš říci nedá. Hloubka je tu najednou po pár metrech, a ačkoliv vidíte dlouho na dno, je pod vámi klidně 5m vody – tak krásně je tu voda čistá. Nevím, co se to tentokrát stalo, ale nějak jsem si tu víc věřila a taky daleko víc věřila vodě, zní to trochu bláznivě, ale cítila jsme jakési lehké spojení mezi mnou a vodou, věděla jsem, že mne nepotopí a tak každý den zkoušela plavat na hloubce dál a dál, až jsem se po pár dnech nebála vyrazit až k bójkám označujících bezpečnou hranici pro plavce. Každý den jsem si to takhle užívala, až do chvíle, než mne najednou začala pálit ruka. Zhruba nad 20m hloubkou moře. Koukala jsem se okolo, snažila se plavat ke břehu a neviděla nic zvláštního jen cosi jako hnědý kámen plavající ve vodě. Byla jsem ráda, že jsem doplavala ke břehu, ruka mne na předloktí pěkně pálila a po chvíli jsem na ní měla 3 postupně se zvětšující pupence hezky v řadě vedle sebe. Plavčík mne poslal na recepci, aby zavolali doktora, ale měla jsem štěstí. V hotelu se zrovna konala konference paramediků, takže se doktor objevil záhy, jakmile viděl, že ukazuji jen v plavkách své předloktí. Měla jsem štěstí, byla to asi medúza (medúzy jsou tu prý i neprůsvitné tmavě hnědé) nebo hejno ryb a mohla jsem prý dopadnout daleko hůř. Doporučil mi dát ruku na 15 min po studenou tekoucí vodu, pokud to nezabere, dají mi nějaké léky. Než stát pod sprchou či u umyvadla, šla jsem si zaplavat do bazénu, voda je tam taky poměrně studená a navíc si alespoň beze strachu zaplavu. Pomohlo to, takže jsem už doktora vyhledat nemusela, ale pěkně mě to na pár dnů vyděsilo a plavala jsem jen v bazénu.
Je tu velmi milý personál. Až extrémě, nenechají vás zvednout nic ze země, uklidit na stole, se vším vám sami od sebe ochotně pomohou a navíc Turci děti milují, takže nejen že jim toho hodně odpustí, ale i se s nimi sami dávají do řeči, nebo když je míjejí, alespoň je pohladí. Nám tedy měli co odpouštět. Když jsme rozbili první talíř u večeře, říkala jsem, že se to stane. Když druhý den při vyndavání dítěte ze zdejší dětské židličky spadl na zem (a pochopitelně se s velikým řinčením rozbil) další talíř, bylo mi trapně. Personál, ale ihned přispěchal na pomoc, aby zametl střepy a odklidil další stopy, to vše s klidem a chápavým úsměvem na tváři. To asi ocení každá matka. Když jsme následující večer opět rozbili (snad s ještě větším řachnutím!) další talíř, nevěděla jsem, zda mám plakat nebo se smát (to se teda chtělo bohužel víc). Celkem jsme rozbili talíře 4 a velmi rychle po sobě. Měla jsem pocit, že jakmile vcházím do restaurace, jsou už všichni v postřehu a čekají, co zase kdy rozbijem. Někde v hlavě mám stále ukrytou vzpomínku na dovolenou ve Východním Německu, kde jsme jako malé živé dítě byla na dovolené s rodiči. Byla jsem dítko poslušné, ale živé a tak si moje maminka i já v jedné restauraci vyslechla přísným německým hlasem: „Das Kind muss ruhe sein!“, s takovou chladnou sprchou, až jsme se obě oklepaly. - Ale oni tady byli milí a jako vždy s námi prohodili pár vět, v žádné strojenosti, křeči, ale s opravdovým zájmem a radostí. Já se zase naučila, jak kde tyhle místní dětské židličky mají pojistku a zbytek pobytu už jsme nic zaplaťpánbůh nerozbili.
Olga Daskin
Óda na práci
Pátek večer Elí: „Mami, když mám opravdovou peněženku a v ní ty kartičky (permanentka na vláček na Žofínském ostrově, karta do petcentre) a hodně peněz (15,- Kč), tak to už bych mohla být opravdová maminka, že jo?“
Olga Daskin
Den jako vymalovaný
Je krásné se ráno vzbudit do modré oblohy a svitu slunce, slyšet ve dvoře ptáky zpívat a na okně vidět všechno kvést.
Olga Daskin
Slabost
Ačkoliv si moje děti myslí, že maminka je něco jako polobůh nebo přinejmenším chodící wikipedie, jsem pořád jenom člověk a mám dost slabin. Jednou z nich je bezesporu slabost pro červený hrnek s bílým vnitřkem a nápisem Nescafé.
Olga Daskin
Turecký deník - šílení poprvé
Zatímco v poklidu večeříme v kuchyni a děti si malují v obývacím pokoji, přijde do kuchyně Elí, aby nás sdělila, že Erdík je celej počmáranej – „Takhle“, ukazuje po obličeji, „je celej červenej.“ Za chvíli se přichází Erdík sám pochlubit – červenou barvu má po celý puse a bradě – odkládním se ledabyle od stolu a ptám se ho: „Není to krev, že ne?“, načež z dosavadní úrovně lenochoda přejdu do tempa závodního chrta a v pikosekundě mu stírám tu krev z obličeje a snažím se najít zdroj krvácení.
Olga Daskin
Můj otec je veverka
Fakt. Vlastě jsem to nevěděla celých 35 let, až dneska mi to maminka pověděla a přitom to bylo jasný už dlouho. A začalo to tak nevinně.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert
Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...
Kurátor: Ruská agrese mění pohled na umění socialismu, ničit by se ale nemělo
Vedení Prahy řeší budoucnost nápisu „Moskva-Praha“ ve stanici metra Anděl. Ten je podle petice na...
Konec vechtrů v Čechách. Poslední závory na kliku brzy obslouží počítač
Premium Závorář. Kdysi nejčastější profese na železnici je dnes doslova na vymření. Zbývají na posledních...
Oslavili nejdéle trvající manželství v Německu, dohromady jim je 200 let
Manželský pár ze západního Německa oslavil 80. výročí svatby. Stal se tak nejdéle sezdaným párem v...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 941x